Bohužel více než sto mrtvých Pařížanů podlehlo teroristickému útoku, který jak se zdá, provedli stále tytíž - islamisté. Sebevražedné odpalování tomu odpovídá. Jediné, co bude třeba zjistit, zda se jedná o naturalizované či narozené Francouze, případně o imigranty. Měli bychom soucítit se všemi obětmi teroristů, ať to byla škola v Beslanu, útok v Madridu, či útoky na letadla a vlaky. Terorismus si úctu nezaslouží a měl by být důsledně stíhán, včetně všech, kdo ho podporují, ať jsou z jakékoli minority, či jakéhokoli vyznání, ať se to multikulti pomatencům líbí, nebo ne (narážím na známé případy z Británie, kdy muslimové káží násilí proti majoritě a prochází jim to proto, že jsou minorita).

Zamysleme se ale nad tím, co k těmto útokům vede a zda jim lze zabránit.

Z výše uvedeného je zřejmé, že musí skončit politická hyperkorektnost. Nelze se rozhodovat, a přemýšlet o světě v takto rádoby korektně vymezených mantinelech. Věci a jevy se musí nazývat pravými jmény. Cokoli jiného je v konečném důsledku podpora konce stávající svobodné společnosti.

Ministr vnitra Chovanec se snaží uklidnit veřejnost, ale říká přesně to, co je další problém, tedy "Situaci vyhodnocujeme,....", "Nemáme informace,....".  V tuto chvíli nemají bezpečnostní složky žádnou představu o tom, co se děje, a jak jsou mezi obyvateli, uprchlíky a migranty rozdané karty. Sebevetší peníze na sledování a omezování občanských svobod nepomohou, protože není splněn bod výše. Určitě ale bude snaha omezit svobody běžných občanů a využít tuto mutnou událost k utažení šroubů. Zde si dovolím odkázat na příspěvek (zde), o knize "Proč státy selhávají".

V tuto chvíli již Evropská unie selhala a ukázala, že ve stávajícím pojetí je zcela nefunkční. Nedokázala ohlídat své vnější hranice, díky čemuž došlo k omezení svobod občanů a zavedení kontrol na vnitřních hranicích a nastal konec Schengenského prostoru. A není to jen o hlídání hranic, je to zejména o tom, že úředníci v Bruselu jsou především sociální inženýři s vizí nového člověka, multikulturního Evropana, ideálně naturalizovaného Afghánce, nebo černocha z rovníkové Afriky, který je závislý na dotacích a dávkách a s úctou vzhlíží k Bruselu.

Jaké plyne z uvedeného poučení pro běžného občana?

Je nutné nenechat si sáhnout na občanské svobody. To by bylo největší vítězství terorismu. Dále by si měl každý uvědomit, že stát je tu proto, aby sloužil lidem a ne lidé státu. Je třeba vyměnit hyperkrektní politiky za skutečné vizionáře a uvědomovat si vlastní historii a pěstovat národní hrdost. Každý občan je především odpovědný sám za sebe a měl by se tak chovat. Nenechme zasít do našich srdcí paniku. Bez strachu není odvaha. Teroristé zaseli strach, nyní je třeba jej překonat tak, že se teroriské budou ještě divit.