V tuto chvíli se opět diskutuje o prodloužení sankcí proti Rusku, prosakuje i možnost vyloučit ruské banky z mezinárodních bankovních operací pomocí SWIFT.

Zatím Rusko vždy reagovalo až v druhém kroku a poměrně mírně, nikdy nesáhlo na plyn, jeho nejsilnější kartu. Nicméně z přístupu západních států je zřejmé, že je cílem sankce zvyšovat a vyzkoušet, co Rusko vydrží. Tlaku na Rusko pomáhá i Saudská Arábie a země blízkého východu umělým udržováním nízké ceny ropy, což poškozuje jak americký břidličný plyn, tak například britskou těžbu v Severním moři a také Rusko. Zcela paradoxní mi  přijde vyhrožování Rusku, že pokud omezí dodávky plynu, bude bráno západem za nespolehlivého dodavatele...

Obávám se, že strategie sankcí uplatňovaná proti jaderné velmoic, jejíž obyvatelstvo celé 20. století neuvěřitelně trpělo,  je jasná známka neschopnosti západních politiků s Ruskem pragmaticky jednat . Sankce považuji v dnešní době za přízemní a překonané a pochybuji, že Rusko zlomí. Naopak většina států se samostantou politikou či přímo nesledující linii USA si může sankce představit časem i proti sobě a bude mít tedy logickou snahu kritická místa nahradit alternativními systémy. Což by ostatně mělo být zájmem všech, nemít všechna svá vajíčka v jednom cizím košíku.

Pokud k dalšímu zesílení sankcí dojde, je těžko předvídat chování Ruska. Jednou z možností je omezit export ropných produktů, což pokud bude cena vysoce nerentabilní, bude mít jak ekonomický, tak politický základ. Pro Rusko to může být paradoxně příležitost konečně udělat vnitřní reformy a posunout hospodářství vnitřní spotřebou. S Čínou má Rusko vztahy ucházející a pamatujme, že většina světové výroby není v USA, ale v Číně. Navíc Čína bezostyšně zkopíruje cokoli komukoli, a také to komukoli prodá. Pro Čínu může být zajímavé obchodovat s Ruskem v Rublech či zejména v Juanech a vyloučit ze vzájemného obchodu dolar. Dále Rusko může posílit, i se sebezapřením, vztahy s Tureckem, které začne přerůstat přes hlavu jak USA, tak Evropské unii. Již nyní Turecko mlčky podporuje ISIL, který mimochodem odsál extermisty ze Severního Kavkazu, což Rusku ulevilo. Co Rusko nemůže nechat úplně být, je Ukrajina, která vytváří nárazníkové pásmo - zkušenost z Napoleonských válek i 2. světové války je příliš silná.

Ať už ale Rusko či USA/EU udělají cokoli, nevidím v sankcích či ruských odpovědích žádné benefity pro hospodářství ČR. Vidím naopak samá rizika. Uzavřený Ruský trh zvýší tlak na exportující podniky a už tak vysoká nezaměstnanost vzroste. Sílící nacionalismus říznutý fašismem na Ukrajině, vysoká korupce a rozložené hospodářství bude těžko pro západní firmy představovat zajímavého odběratele, pokud tedy Ukrajina nerozprodá celý stát, aby to měla z čeho zaplatit. I když, vůbec bych se tomu nedivil, když část vlády Ukrajiny má i občanství USA a jejich loyalita vůči Ukrajině je nejistá. Navíc nezapomeňme ambice Polska.