Měl jsem možnost krátce pracovně zavítat do irského hlavního města Dublin. Hned po příletu na letiště nastala snáňka po odvozu z letiště. Sice tam bylo několik autobusů linek 70X, ale údajně není možné nastoupit bez místenky a místenku nám nemůžou garantovat, možná třeba za hodinu... Ale letiště bylo v podstatě v tuto chvíli poloprázdné. Před taxíky stálo odhadem 200 lidí, taxíky nikde a sem tam se 1-3 kusy objevily, lidé nastoupili a jinak čekali, až místní organizátor odvozů zavolá další.  Zdálo se, že nás Dublin odmítá již na letišti. Kolega ale odchytl vedle zřejmě pákistánského řidiče dodávky, který nás hodil do města.

Objednaný hotel byl nedaleko centra. Trpělivě jsme se prokousávali neustálými křižovatkami, které jsou co pár desítek metrů a u kterých nikdo nikdy neslyšel o synchronizaci nebo plynulosti dopravy. Přesto větší taxy vezoucí 5 lidí stálo pod 20Euro.

Hotel byl tak nějak normální s tím, že sice mají vše na kartu - výtahy i dveře, ale už je problém to udržet funkční. Takže při nástupu do výtahu se střídalo celé osazenstvo ve zkoušení, komu karta zafunguje a zda zafungují tlačítka na výběr patra.

Po vyřízení mailů jsme vyrazili do okolí Parnell street, kde jsme byli ubytováni a dali jsme si rybí polévku v restauraci v ulici, která slibovala být tradiční rybí restaurací. Obsluhováni Slovenskou jsme si dali irský národní pokrm uvařený zřejmě Vietnamci nebo Korejci, kteří byli vidět v kuchyni.

Procházka okolními ulicemi byla zvláštní. Všude množství imigrantů, zápach mariuany, bezdomovci a jejich průvodní jevy, vybydlené, či spíše neobývané domy,... Večer tam rozdává na několika místech jídlo nějaká místní charita. Dle Wikipedie se jedná o část města s prosperující imigrantskou komunitou.  Nejvíce mě zaujaly desítky domů, které byly k pronájmu, prodeji, nebo dle stavu oken prostě od prvního patra nahoru opuštěné. Procházeli jsme se ulicemi a všude to bylo podobné. Určitě bych si dojem prosperity s okolními ulicemi nespojil.

Večer jsme zamířili do finanční čtvrti, která byla vzdušnou čarou cca 2km. Někteří pěšky, někteří taxíkem. Z třídenní zkušensti lze říci, že chůzí to bylo cca 30 minut, taxíkem od 30 do 50 minut. Díky semaforům a hustému provozu byla chůze mnohem rychlejší.

Nízké, z části opuštěné domy, přešly ve sklo a moderní budovy, kde je konferenční centrum a mají sídlo zahraniční společnosti. První den jsme se pohybovali hlavně severně od řeky. Další den jsme zavírali i do jižní části, tedy druhý břeh, kde má ústředí např. Google. Zde to vypadalo o řád udržovaněji.

Druhý den jsem měl možnost mluvit s Irem žijícím za Dublinem a povídám mu, že na mě Dublin působí rozporuplným dojmem a že jsem si prosperující město představoval trošku jinak. Ve chvíli, kdy zjistil, že jsme ubytování v Parnell street, tak nám řekl, že je to v podstatě slum a on by tam nikdy nevlezl. Dublin se rozdělil na severní, chudou a problematickou část, a jižní, řekněme tradiční, kdy hraniční je řeka.

V jižní části jsem byl v tradičním baru, kam chodí rugbisté, poté jsme jeli do baru s živou hudbou, kde je zajímavé, že je to neskutečně zahuštěné místo, kde lidé sedí, stojí, popíjejí a před nimi hraje borec na housle a druhý na kytaru. Hustota je taková, že skoro nelze projít. Čekal jsem, kdy mě někdo polije pivem.

Co jsem si povídal s lidmi, tak Irsko díky nízkým korporátním daním přilákalo hodně firem a tím i cizinců, zejména v případě vysokých škol láká Indy. Snažili se elektronizovat zdravotnictví, ale utratili všechny peníze za elektronizaci a nezbylo jim na služby. Takže i přes to, že si platíte ještě další, soukromé zdravotní pojištění, tak např. na ošetření tržné rány vyžadující 3 stehy v nemocnici čekal dotyčný 3 dny. To už samozřejmě není moc k šití a museli mu to trhat a znovu šít. Zdravotnictví tam považoval za hrozné a drahé.

Zajímavé je, že stát dává různé dávky formou příspěvku do hodinové mzdy. Nicméně po narození dítěte má žena možnost s ním být doma několik týdnů a pak si již musí platit soukromé školky. Irština v Dublinu prakticky není slyšet, všichni mluví buď anglicky, a nebo se neztratíte s arabštinou. Nápisy jsou ale všude i v galštině, což je aspoň zajímavé, jak moc se liší od angličtiny.

Určitě nejde posuzovat Irsko podle Dublinu. Jiný bude venkov, jiná příroda, atd... Dublin ale není město, kde bych např. já chtěl strávit více času. Jeden den by myslím stačil na vše.