Jsou chvíle, kdy bych uvítal trochu více obhajoby národních zájmů ze strany politiků. U Temelína bych řekl, že je jedno, kdo jej bude stavět, pokud se na zásadních částech technologie budou podílet firmy z Čech. Se stavbou může přijít mnoho know-how a impulzů pro rozvoj nejen průmyslu. Pokud budou české firmy  jenom betonovat, je hodnota know-how limitně blízká nule.

Pokud si uvědomíme, že zatím není uspokojivě vyřešeno skladování elektřiny, je s podivem, že se více nerozvíjejí úvahy o tom, že by tyto velké zdroje mohly vyrábět mimo špičku např. vodík, který je použitelný jako palivo.

Státní univerzity by se na tuto oblast mohly zaměřit a celou průmyslovou sféru by toto mohlo na dekády smysluplně směrovat, přičemž exportní potenciál řešení by byl obrovský.

Nicméně to by v tomto státě musel mít někdo vizi, jinou vizi, než levně koupit, draho prodat a pozdě platit faktury.

Po rozhodnutí ústavního soudu je ohledně církevních restitucí opět podezřelé ticho. Nikdo neví, o co si církve požádaly, takže nás čeká nejedno překvapivé rozhodnutí proti zdravému rozumu (ale jistě ne proti jejich peněžence), až budou úředníci rozhodovat.

Dnes vyšel článek o Premonstrátech, kteří by rádi 6000 ha (http://www.novinky.cz/domaci/306609-zadame-o-vraceni-6000-hektaru-poli-a-lesu-rekl-opat-strahovskeho-klastera.html).

Je přitom zajímavé, že už za první republiky probíhala pozemková reforma, která omezovala vlastnictví pozemků jednoho subjektu na maximálně 250ha.

Z tohoto pohledu se zdají jak církevní restituce, tak vracení majetku a tisíců hektarů např. Schwanzerbergům a obecně bývalé šlechtě jako zvláštní.