Poslední veletoče ohledně termínu výstavby dalších 2 bloků v jaderné elektrárně Temelín a perla o tom, že není jisté, zda o produkovanou elektřinu bude někdo stát, je jenom další důkaz neexistence relevantní energetické koncepce a prachmizerné státní správy (v čele s vládou a poslanci). O tom, kam se zvrtla podpora fotovoltaiky (zřejmě i díky tiché zainteresovanosti politiků) nyní psát nebudu. S ohledem na skutečnost, že nové páteřní energetické zdroje nevyrostou přes noc, ani za týden, či rok, občan by oprávněně očekával, že ministerstva modelují různé situace a scénáře a mají představu o následujících 15-20 letech. Občana nezajímají koncepce, od toho očekává, že má k dispozici vládu a celý státní aparát, zajímá jej dostupná (z pohledu množství a ceny) elektrická energie.

I snížený zájem o elektřinu daný příchodem krize neznamená, že se spotřeba opět nezvedne. Co mi ale vadí, je struktura současného mixu energetických zdrojů pro výrobu elektřiny. Osobně bych uvítal, kdyby se místo obnovy uhelných elektráren řešila jejich náhrada právě Temelínem, případně dostavbou Dukovan. Tedy kapacitu za kapacitu. Máme-li možnost snížit produkci CO2 a devastaci české krajiny těžbou uhlí, tak to udělejme. Cenou za to by byly jaderné elektrárny a vybudování skladu pro vyhořelé palivo. Koneckonců ani nápad vybudovat zde továrnu na výrobu jaderného paliva není špatný nápad, zejména pokud by se dále těžilo v Dolní Rožínce.

V současné konstelaci opatrné renesance jaderné energetiky obecně máme skvělou šanci zaměřit se i na výzkum a vývoj v oblasti zpracování vyhořelého paliva. Pro českou republiku by bylo výhodné budovat si právě tyto kompetence s vysokou přidanou hodnotou. Historicky zde bylo silné strojírenství, a i když některé dovednosti, jako například výrobu tlakové nádoby reaktoru, již české firmy neumí, pořád vlak ještě neujel příliš daleko, aby se nedal dohnat. Zejména pokud studenti v příslušných oborech uvidí, že budou mít uplatnění za rozumných finančních podmínek. To by ovšem stát a ČEZ museli deklarovat zájem a ochotu poskytnout finanční zdroje a hlavně jistotu, že v případě jaderné energetiky se nejedná o krátkodobý úlet, ale součást dlouhodobé vize.

Dnes z trochu jiného soudku. Žijeme v době, kdy za posledních 100 let udělalo lidstvo obrovský skok kupředu. Během několika desetiletí se dokázalo od prvního leteckého pokusu bratří Wrightů v roce 1904, dostat v roce 1969 na Měsíc a zpět.

V posledních letech sice kosmonautika dostala punc všednosti a dovolím si říci, že z pohledu pilotovaných letů, je i v útlumu, ale věřím, že je to dočasné.