Loňská naháňka na černou zvěr se odehrávala na začátku listopadu, kdy byla sice obleva, ale sníh se stále držel a všude leželo kolem 10 cm.

První lečí byla poměrně otevřená plocha s remízem. Tlak šel ale odspodu svahu s tím, že zvěř zamíří do částečně obstoupeného remízu, nebo půjde přilehlou loukou. Nakonec se ukázalo, že v remízku rudl černé zvěře je. Byla tam bachyně, větší lončačka a kolem 5 selat kolem 15 kg. Stál jsem na spodku pomyslného U, takže jsem mohl střílet, až když tlupa opustila U a směřovala ode mě pryč. Kolega na mě před tím divoce gestikuloval, později se ukázalo, že mi prasata stála za zády a koukala na mě, ale já je v tom roští neviděl. Vystřelil jsem na jedno ze selat, kolega na druhé, z větší dálky střílel ještě jeden kolega.

Kolegovo menší sele daleko nedošlo, zadrželi ho psi a bylo třeba jej píchnout ručně. Moje sele silně barvilo a po obnově se táhla červená linka směrem k druhé plánované leči. Nemělo smysl tedy dělat dosled, protože tam za chvíli proběhne obstoupení a bude se pokračovat v lovu. Přesunuli jsme se autem na druhou stranu údolíčka a obstoupili rybník. Středem další leče se táhla stopa postřeleného selete, které barvilo, ale houževnatě pokračovalo samostatně v cestě. Protlačili jsme další leč, ve které byla další tlupa černé zvěře. V této leči jsem nestřílel a když skončila, šli jsme s kolegou po stopách barvícího selete. Na sněhu byla stopa viditelná na desítky metrů. Překročili jsme potok, prošli několik mlází a stále mířili k lesu.

Sele překonalo silnici a křoví kolem něj a mířilo do remízu na kraji lesa. Remízek jsme obešli, ale stopa vedla dovnitř, ven již ne. Remízek měl kolem 20x10m a byl plný trnek. Do trnkoví bylo špatně vidět a bez psa to dále nešlo. Za chvíli dorazil další kolega s křepelákem, který zahučel do křoví a během momentu hlásil. Za chvíli bylo vidět sele, které se stavělo psovi. Řešení takových situací vyžaduje hlavně bezpečnost, nejen pro okolní střelce, ale i psa, který prase stavěl. Měli jsme ve dvou obstoupený remízek a třetí účastník, vůdce psa, se rozhodl prase dostřelit jednotnou střelou z několika metrů. Mířil na hlavu, ale přesto se nezadařilo tak dobře, jak mělo. Rozhodl se tedy v hustém křoví prase zakleknout a situaci vyřešit nožem.

Musím vzdát hold černé zvěři, protože vzdušnou čarou ušlo sele přes 1,3 km, převýšení přes 60m. Celou dobu barvilo a střela šla zezadu částečně přes kýtu a mělo přestřelený přední běh. Je možné, že po seleti v rudlu střílel ještě jeden kolega a to byl ten běh, ale těžko říci. Celou cestu tedy absolvovalo po třech a pahýlu a prostřelené kýtě. Nebyla to dobrá rána, s tím už nic nenadělám. Dosled jsme provedli a ukončili jeho trápení. Sele má můj velký obdiv za vytrvalost a bojovnost.Protože u zvěře platí první kule, poslední brok, tak se formálně bralo za střelené mnou.

V další leči se na mě usmálo štěstí a vyběhl mi 61kg (později vážený) lončák a střílel jsem asi na 50m na běžící kus. Všechny rány ten den jsem střílel kulobrokem ZH304 a střelou SB 7x57R SP, jednotnou střelu jsem nevystřelil. Lončák se po výstřelu ohlídl a pokračoval dalších 50m, kde zalomil do křoví. Nebyl jsem si jist zásahem a chtěl jsem počkat na konec leče a pak se jít podívat na nástřel, případně kousek po stopě. Za chvíli ale po stopě lončáka vyběhl jezevčík a vytrvale z křoví, kam prase zalomilo, hlásil. Host, vůdce jezevčíka, vyrazil za ním, i když nebyla dokončená leč. Když šel zpět, jenom utrousil, že tam leží zhaslé prase a jezevčíka si nesl. Nebyl jsem si jist, zda se na tuto sólo akci, kdy opustil leč během naháňky nedomlouval s hospodářem, ale později jsem se dozvěděl, že to je velmi neukázněný host, který podobné akce udělal již dříve a který vyrážel během naháňky tam, kde se mu to hodilo.

Na naháňce je důležitá bezpečnost a dodržování pravidel. Když závodčí přidělí místo, tak se nediskutuje a do odtroubení leče se místo neopouští. Stejně tak by honec neměl z obstoupené peče vystrkovat nos, dokud není ukončeno.

Během této leče zaběhli hospodáři 2 jagteriéři do jezevčího hradu. Na bývalé skládce JZD, plné plechů, popílku, pneumatik a dalšího bordelu, který byl zavezený trochou hlíny formou kopců, si jezevci za dlouhá léta vybudovali hrad. Mluvíme o desítkách metrů děr, několika patrech, vše nejméně 2m pod zemí a mnoha kotlů. Vsuky mířily vždy hluboko pod zem a byly kolem plochy cca 20x20m. Přes veškerou snahu oba jagteriery již nikdo nikdy neviděl, nepovedlo se je vykopat ani bagrem. Materiál byl sypký, plocha rozlehlá a zde štěstí chybělo. Psi nebyli ani slyšet a GPS tracker pod zemí nepracuje. Jezevec byl později večer vykopán a střelen.

Paralelně s kopáním bagru probíhala ještě poslední, čtvrtá, leč, kde jsem střelil třetí prase. Většinou si stoupám tak, abych byl na místě, kde se střílet nebude, nebo kde se střílet moc nedá, protože nemusím střílet za každou cenu a udržím nervy na uzdě a na lepší místa postavím raději hosta. Zde se nakonec nečekaně prasata rozhodla vyběhnout do prudkého kopce a vybíhala kousek od mě. Střelil jsem sele něco přes 20kg, rozpumpované odběhlo asi 15m, než zhaslo. Celkově bylo ten den střeleno 22 prasat. Radost z lovu všem kazil fakt, že hospodář přišel o dva psy.

Poslední leč proběhla částečně s hosty, ale většina místních se přesunula k bagru a kopání psů, které probíhalo do noci.

Ještě ke střelivu - překvapilo mě, že toho 60kg lončáka střela SB 7x57R SP neprostřelila. Hříbek střely vidíte níže. Střela zůstala pod škárou. Na druhou stranu to znamená, že střela předala veškerou energii do zvěře.

Osobně nelovím střelami SPCE (střižná hrana). Viděl jsem střelou SPCE střeleného srnce a na můj vkus tam bylo příliš podlitin. Nakoupil jsem si ale lovecké střely a začnu si ZH přebíjet.